logo Facebook
I slova jsou činy

Větší hospodářská krize

01. dubna 2020 07:04 / autor: Nouriel Roubini

Šok, který globální ekonomika utrpěla kvůli nemoci COVID-19, byl tvrdší a rychlejší než ty, které způsobila světová finanční krize v roce 2008, nebo dokonce Velká hospodářská krize. Během těchto dvou předešlých epizod se akciové trhy propadly o 50 či více procent, úvěrové trhy zamrzly, načež masivní bankroty vyhnaly nezaměstnanost přes deset procent, zatímco HDP se ročně snižovalo také o deset či více procent. To vše se však odehrávalo postupně, během zhruba tří let. Během současné krize se podobně hrozivé makroekonomické a finanční propady dostavily během tří týdnů.

Americkému akciovému trhu stačilo na sklouznutí do medvědího trhu (20% propad oproti vrcholu) pouhých 15 dní – byl to nejrychlejší podobný pokles v historii. Burzy nyní ztrácí 35 %, úvěrové trhy se zasekly a úvěrová rozpětí (stejně jako rozpětí u mizerných obligací) se dostala na úrovně z roku 2008. Dokonce i mainstreamové finanční instituce jako Goldman Sachs, JP Morgan a Morgan Stanley očekávají meziroční pokles amerického HDP o 6 % v prvním kvartále a o 24 % až 30 % v druhém. Americký ministr financí Steve Mnuchin varoval, že nezaměstnanost by mohla vylétnout přes 20 % (dvojnásobně oproti dobám globální finanční krize).

Jinými slovy, všechny složky agregátní poptávky – spotřeba, investiční náklady, export – to vše se nachází ve volném pádu, jaký jsme doposud neviděli. Zatímco ti nejvíce prospěchářští komentátoři předpokládají pokles ve tvaru písmene V – tedy ostrý propad trvající jedno čtvrtletí a rapidní oživení v dalším – začíná už být jasné, že koronavirová krize bude něčím úplně jiným. Pokles, který nyní sledujeme, se nezdá mít tvar ani písmene V, ani písmene U, ani písmene L (ostrý pokles následovaný stagnací). Vypadá spíše jako I: vertikální linka, která reprezentuje finanční trhy a reálnou ekonomiku řítící se ke dnu.

Ani za Velké hospodářské krize či druhé světové války se většina ekonomické aktivity nezastavila způsobem, jaký dnes pozorujeme v Číně, USA, nebo Evropě. Pokles, který by z hlediska světové produkce byl ostřejší než za finanční krize, ale pouze krátkého trvání a umožnil by tak návrat zpět k růstu ve čtvrtém čtvrtletí, by v této chvíli byl nejlepším možným scénářem. Trhy by se v takovém případě začaly vzpamatovávat hned, jakmile uvidí světélko na konci tunelu.

Tento scénář počítá s několika podmínkami. Jednak by USA, Evropa i ostatní těžce zasažené ekonomiky musely začít s širokým testováním na COVID-19, musely by léčit, trasovat a zavádět karantény či plošná omezení, jaká jsme viděli v Číně. A jelikož na vývoj a výrobu vakcíny v dostatečném množství si budeme muset počkat až 18 měsíců, museli by na masivní škále využívat antivirotika a další léčiva.

Za druhé by se centrální bankéři – kteří již, za méně než měsíc, zavedli opatření, k nimž se po finanční krizi odhodlávali tři roky – museli i nadále pokoušet využít všech dostupných, konvenčních i nekonvenčních nástrojů. To znamená nulové či záporné sazby; jednoznačné verbální závazky; kvantitativní uvolňování; a úvěrové uvolňování (tedy nákup soukromých aktiv), které by sloužilo jako opěrný bod pro banky, nebankovní společnosti, fondy pohybující se na měnovém trhu, či dokonce velké korporace (skrz směnky a firemní dluhopisy). Americký Fed již rozšířil své možnosti ohledně přeshraničních swapů, čímž se snaží vyřešit masivní nedostatek dolarové likvidity na světových trzích. Co potřebujeme především je přesvědčit banky, aby půjčovaly likviditu malým a středním podnikům, kterým chybí, ale samy jsou přitom stále solventní.

Za třetí by vlády musely sáhnout k masivním fiskálním stimulům, včetně přímého, "helikoptérového" vyplácení hotovosti domácnostem. Vzhledem k velikosti ekonomického šoku se budou státní deficity muset zvýšit z 2-3 procent HDP na zhruba 10 či více procent. Pouze centrální vlády přitom mají dostatečně silné rozpočty, aby zabránily kolapsu soukromého sektoru.

Deficity, skrz které budou tyto zásahy financované, musí být plně monetizované. Pokud by byly financované skrz standardní vládní dluh, úrokové sazby by strmě stouply a zadusily ekonomické oživení už v kolébce. Vzhledem k okolnostem se tak z protiopatření prosazovaných levicovými zastánci Moderní monetární teorie, včetně takzvaných helikoptérových peněz, stal mainstream.

Naneštěstí se nedá očekávat, že by reakce rozvinutých ekonomik byla dostatečně silná, aby pandemii zastavila a umožnila tak zmiňovaný nejlepší možný scénář. V současnosti projednávaná fiskální opatření nejsou ani dostatečně velká, ani dostatečně rychlá, aby vytvořila podmínky pro rapidní zotavení. Riziko novodobé Velké hospodářské krize, ještě horší než byla ta původní - Větší hospodářské krize - roste den ode dne.

Pokud se nám pandemii nepodaří zastavit, budou světové ekonomiky i finanční trhy pokračovat ve svém volném pádu. I pokud však dostaneme šíření pandemie pod kontrolu, neznamená to, že ke konci roku 2020 uvidíme návrat růstu. Tou dobou budeme mít, konec konců, před další virovou sezónou, která může snadno přinést nové mutace; léčebné zásahy, na které mnozí spoléhají, nemusí přinést kýžené ovoce. Takže ekonomiky se znovu propadnou a trhy zhroutí.

Pokud monetizace masivních deficitů navíc způsobí vysokou inflaci, narazí fiskální opatření doslova do zdi, obzvlášť pokud virus způsobí sérii negativních šoků na straně nabídky a růst tak dále zpomalí. Mnoho zemí si v domácí měně prostě tolik napůjčovat nemůže. Kdo pak vyplatí vlády, korporace, banky a domácnosti na rozvojových trzích?

Ať už to dopadne jakkoli, i v případě že se podaří dostat pandemii a její ekonomické dopady pod kontrolu, bude světovou ekonomiku i nadále ohrožovat řada „bílých labutí,“ značně nepravděpodobných ale zvláště nepříznivých scénářů. S příchodem amerických prezidentských voleb ustoupí krize okolo COVID-19 staronovým konfliktům mezi Západem a nejméně čtyřmi revizionistickými mocnostmi: Čínou, Ruskem, Íránem a Severní Koreou. Ti všichni se již nyní snaží využít asymetrických útoků, aby destabilizovali USA zevnitř. Nevyhnutelné kyberútoky na americký volební proces mohou vést ke zpochybňování volebních výsledků, obviněním z falšování voleb a ve svém důsledku i k občanským nepokojům a otevřenému násilí.

Jak už jsem upozorňoval dříve, trhy výrazně podhodnocují také riziko války mezi USA a Íránem ještě v letošním roce; zhoršení americko-čínských vztahů se také prohlubuje, jelikož se nyní obě strany navzájem obviňují ze způsobení pandemie COVID-19. Současná krize navíc v příštích měsících a letech urychlí proces balkanizace globální ekonomiky, jejího rozpojení.

Tato trojice rizik – řádící pandemie, nedostatečný arsenál politicko-ekonomických reakcí a geopolitické bílé labutě - bude stačit na to, aby poslala světovou ekonomiku do dlouhotrvající deprese a finanční trhy do nekontrolovatelné kolapsu. Po krizi z roku 2008 vytáhla silná (i když opožděná) reakce globální ekonomiku z hranice propasti. Tentokrát nemusíme mít takové štěstí.

 

Nouriel Roubini

Autor učí ekonomii na NYU a vede vlastní poradenskou společnost
Z angličtiny přeložil Vojta Berka
Copyright: Project Syndicate, 2017, www.project-syndicate.org