logo Facebook
I slova jsou činy

Naše země se chová, jako by na sebe chtěla uvrhnout ničivou exekuci, tvrdí HANA LIPOVSKÁ

20. srpna 2020 11:46 / autor: Ivana Chmel Denčevová

Ekonomika a její kondice, stav a budoucnost v návaznosti na koronavirovou krizi, to je téma současnosti, ale především budoucnosti. Od nejčernějších scénářů až po ty smířlivější, či mírně optimistické. To také bylo dnešním tématem rozhovoru Ecofinu, hostem byla ekonomka Hana Lipovská.

„Podíváme-li se na data, tak řada ekonomů – včetně mě – varovala před krizí. Viděli jsme, že situace není a nebude dobrá. Každý, kdo sledoval ekonomiku v lednu, únoru tohoto roku tak viděl, že únorový deficit byl největší od počátku vzniku České republiky. Všichni jsme viděli, cítili, co se děje v průmyslu, automobilovém, stavebnictví a jenom jsme čekali, kde se to objeví. Jen jsme nevěděli, co bude rozbuškou. Co bude to odjištění, kterým to vybuchne. Ale nejenom, že jsme byli svědky odjištění této pojistky, ale také jsme přiložili svá polínka. Zamknuli jsme ekonomiku a snažili jsme se v rámci hospodářské politiky, pod rouškou boje s koronavirem, zastřít reálné problémy. Dnes už nikdo nepozná, zda ta automobilka byla deset let mizerně vedená anebo je to důsledek koronakrize,“ tvrdí.

Kritický je její pohled na stávající ekonomická opatření, především na dluh České republiky, o kterém Hana Lipovská soudí: „Naše země se chová, jako by sama na sebe chtěla uvrhnout velmi ničivou exekuci a chtěla zničit život budoucím generacím. Těch pětset miliard ničím omluvit nelze, ale zdá se, že to není konečný účet a hlavně v budoucím roce bude zřejmě deficit velmi vysoký,“ a dodává: „budoucím generacím jsme vzali naději.“

S tím může souviset také možné oslabování generační sounáležitosti, posilování trendu ´užít si teď a za každou cenu,´ o kterém někteří soudí, že je velmi nebezpečným. Hana Lipovská je zároveň i optimistkou, protože stávající krizi považuje zároveň také za „poslední šanci na reformu penzijního a zdravotního systému v České republice.“