logo Facebook
I slova jsou činy

Kam se poděla hodnota peněz?

03. listopadu 2020 17:36 / autor: Daniel Gladiš

Když pominu běžné studentské brigády, první relativně větší peníze jsem si vydělával na konci gymplu a na začátku vysoké školy bouráním komínů. Byly to těžce vydělané peníze. Představte si třeba 60 metrů vysoký cihlový komín vyrůstající ze střechy fabriky. Odstřelit nejde a musí se zbourat ručně.  Vezmete si sbíječku na záda, vylezete nahoru, sednete si obkročmo na stěnu komína a bouráte, co máte pod sebou. Cihly se hází dovnitř a dole vybouranou velkou dírou vypadávají ven.

Jednou jsme bourali v Ostravě i ocelový komín. Pálili jsme velké pláty oceli a ty se potom házely dolů. Před tím však bylo potřeba nejdříve vybourat vnitřní šamotovou vyzdívku. Jako nejmladšímu z party to připadlo na mně. Spustil jsem se dovnitř komína a kladivem a majzlíkem boural zdivo. Samozřejmě, že bylo plné sazí. Stačilo do něho trochu rýpnout a celý vnitřek komína byl zahalen hustým černým prachem. Někde deset metrů nade mnou byl vidět otvorem komína malý kousek nebe. Tenkrát jsem si říkal, že tak asi vypadá peklo.

Byla to dost dřina, ale za jeden den se daly vydělat 2000 korun, což pro studenta a na rok 1986 byly velké peníze. Peněz jsem si vážil, uvědomoval jsem si jejich hodnotu, byl jsem za ně vděčný a získal jsem respekt k práci. Myslím, že do dneška jsem zůstal stejný a ke stejným hodnotám se snažím vychovávat své děti. Rašínovo heslo „pracovat a šetřit“ bych kdykoliv ochotně podepsal.

Připadá mi, že dnes je takové uvažování více méně zapomenuto. Část viny nesou svým chováním a rozhazováním politici a část centrální banky. Ráno jsem se díval na přehled akcií ve vlastnictví Švýcarské centrální banky (SNB, viz obrázek). Tato čísla mě pokaždé uvedou do deprese, což u mě není snadné. SNB vlastní americké akcie za 118 miliard dolarů. Do těchto investic šly peníze vytvořené škrtnutím pera, respektive kliknutím myši v rámci tak zvaného kvantitativního uvolňování. Za uměle a ze vzduchu vytvořené peníze se kupují podíly ve skutečných a fungujících společnostech. Tato situace je dnes natolik běžná, že už se nad ní nikdo nepozastavuje. A nabírá na tempu. Stačí se podívat na rozvahy dalších velkých centrálních bank. I ta naše česká ČNB drží velký balík akcií koupených z uměle vytvořených peněz během měnových intervencí. Co brání SNB dalším kliknutím myši zvýšit své investice do akcií na 200, 300, 500 či 1000 miliard? Nic. Když politici vidí, že je možné účty, schodky a dluhy platit penězi vytvořenými ze vzduchu, jakou budou mít motivaci se v tom brzdit? Žádnou.

Co ale takový svět udělá s hodnotou peněz? Jak je možné po někom chtít, aby pracoval, šetřil a peněz si vážil, aby měl respekt a úctu vůči jejich hodnotě, když na každém kroku vidí, že je jich možné uměle kdykoliv vytvořit neomezené množství? Ekonomie zná kategorii vzácnosti. Výše vzácnosti potom v zásadě určuje hodnotu nějakého statku, v našem případě peněz. Centrální banky dělají všechno proto, aby peníze nebyly vzácné. Tomu bude nutně odpovídat i vývoj jejich hodnoty. Ta v čase v podstatě vždy klesala, ale dá se čekat, že rychlost klesání se bude zvyšovat. Hodnota peněz vůči všemu ostatnímu bude klesat o to rychleji, čím více se tomu bude přizpůsobovat chování spotřebitelů a investorů. Peníze nebude chtít nikdo držet.

Čeká nás úplně jiný svět, než na jaký jsme byli dříve zvyklí. Nedokážu si představit cestu přes Rubikon zpět. Změnit to asi nemůžeme, musíme se s tím prostě smířit a přizpůsobit tomu i investice. To samo o sobě tak těžké není. Pro společnost jako celek to ale nejsou dobré vyhlídky.

Omlouvám se, jestli je v tomto textu moc emocí, píšu to ale v den, kdy zemřel Sean Connery, pevná hodnota mezi Bondy. Investujte opatrně!

123423701_2680584718922306_2268038900121198328_o

 

Daniel Gladiš

Autor je zakladatelem a hlavním portfoliomanažerem Vltava Fund
Původně zveřejněno na facebooku Vltava Fund
Publikováno s laskavým svolením autora